Regionální výchova ve 4. A

Každý by měl dobře znát místo svého domova, a proto se i ve škole zaměřujeme na poznávání našeho regionu. Zamířili jsme sem po teoretické procházce všemi kraji České republiky, při které jsme využívali dostupné zdroje z učebnic, map, fotografií, encyklopedií a internetu. 

Stejné zdroje využíváme i nadále, ale navíc, jsou tu, přímo v našem regionu, i další zdroje informací, daleko osobnější, než jsme zatím měli možnost poznat. 

A tak vyrážíme do přírody a pozorujeme, co se dá. Sdělujeme si informace, které známe od pamětníků a pátráme po střípcích z minulosti i ve svých rodinách. Navazujeme spolupráci s Městským muzeem v Žacléři, kde se nám dostává ucelenému pohledu na jednotlivá témata s odborným výkladem, názornými ukázkami, dokonce i s možností vyzkoušet si funkčnost některých exponátů, což je pro děti velikým zážitkem. Procházíme naučnou stezkou „Po stopách J. A. Komenského“, na jejímž vzniku se podílela žacléřská základní škola a díky které se dozvídáme hodně informací, týkajících se nejen osoby J. A. Komenského, ale i historie našeho města s přilehlými obcemi, rozvoje místních podniků, místní krajiny a přírody, významných osobností, které jsou s naším regionem spjaty apod.

Naše bádání jsme odstartovali na Geologické expozici hornin Žacléřska, která vznikla v rámci projektu ZŠ, s názvem Geologie pro všechny. Tímto jsme se seznámili s hlavními typy hornin v našem regionu. Žáci si do svých badatelských deníčků zapsali názvy hornin a měli za úkol vyhledat i informaci o stáří jednotlivých hornin, abychom si představili, do jak hluboké minulosti se prostřednictvím hornin díváme.

Potom jsme se v našem pátrání posunuli o několik set milionů let dopředu, do doby, kdy docházelo k osídlování našeho regionu. Tímto patří velké díky paním pracovnicím v Městském muzeu v Žacléři, které pro děti připravily poutavé vyprávění na toto téma včetně pracovních listů a názorných ukázek. 

Do třetice jsme vyrazili do terénu v rámci probíhajícího školního projektu Po stopách J.A. Komenského. Naším cílem byly Rýchory. Z okénka do minulosti na tabuli naučné stezky děti pochopily, např.: proč se někdy říkalo Zlaté Rýchory a kde se vzal pro někoho zažitý název Kvinta. Byl to povedený výlet. Sluníčko nám svítilo na cestu a výhledy byly úchvatné. Pozorovali jsme přírodu, rostliny, živočichy, orientovali jsme se v krajině, poslouchali ticho lesa, hovořili o životě lidí, kteří zde dříve žili. Promlouvali jsme o tom, v jakém krásném regionu žijeme, že je třeba si toho vážit a přírodní bohatství chránit.

Naše bádání tímto nekončí. Budeme pokračovat  i nadále, protože jsme třídou nadšenců, které to zkrátka baví a jsme rádi, že učení je pro nás i zábavou.

Mgr. P. Ševčíková